ZPĚVAČCE Z KRUCHTY.

Karel Červinka

ZPĚVAČCE Z KRUCHTY.
Co větry podvečer se v oknech ztišují mi, prach z poutí dalekých se na nohou mi bělá, ty v mojich myšlénkách s chvílemi večerními jdeš v bílých šatečkách, ach, bílá, bílá celá. Máš ruce sepjaty, zpěvačko z kruchty bledá, máš copy s ramínek splývavé dlouze, dlouze, když vůně kadidla se vzhůru k nebi zvedá, tu zpěv tvůj v sordinách zalétá za ní v touze. Však Bůh tě uslyšel, v oblacích který sedá. – nad kůry andělské tvá píseň jasněj zněla – Svou rukou pokynul, zpěvačko z kruchty bledá. A k Sobě v modro tam, kde andělé jsou pouze, kam křídel neměvší, jsi dolétnouti chtěla, tě z kruchty povolal, by’s o velkých mších pěla... 47