OSAMĚLÝ DŮM.

Karel Červinka

OSAMĚLÝ DŮM.
Do vsi jsme došli. Jarní byl den, slunný byl den a teplý a snivý, kvetlo už všecko, osamocen viděl jsem dům se bělati v nivy. Vinice nad ním táhla se v svah, v poli se ostře černali muli, na slunci píchal, leskl se prach, na větru sotva trávy se vzdmuly. V samotách domy u tichých cest! Podivná zdi! – Oprýskaná jest, – žlutavé dvéře, rezavé kliky. – Vyjdi teď před váš dům, hezoučká, zde, zacloň si oči – teď chodec kol jde, žizní, a jemu – stačí tvé rtíky. 27