PRÁCI ČEST!
(„Za práci pro Vlast se neplatí!“
Rašín.)
Práce píseň zpívám:
„Práci budiž čest!“
s přírodou v ní splývám,
slyšíš ruch se nést?
Kamkoli jen kročíš,
obrátíš svůj zrak,
jako v dílně zočíš
pohyb, práce znak.
Jak to z půdy raší,
strom je samý puk,
na té zemi naší
jak by na sta ruk!
Jak by jedna druhé
spěla na pomoc
a to v kázni tuhé,
ať je den či noc!
Stejně zapjati my
vesmírný v ten kruh,
jařmo práce s nimi
nesem jejich druh!
23
A nám kletbou není,
požehnáním je,
v chleba se nám mění,
obveseluje.
Ba, nám není třebí
„svátku práce“ snad,
bylo nejlépe by
„prací“ čest jí vzdát!
A té nejvíc z všeho,
která „pro Vlast“ je,
srdce z horoucného,
jež ji miluje.
Plijem v dlaň, jež v póse
hrdin béře plat,
jížto zachtělo se
zasimulovat!
Za ni není platu,
dá se ze srdce;
za to na odplatu,
„čest jí“ nejvíce!
24