PRÁCI ČEST!

PRÁCI ČEST! („Za práci pro Vlast se neplatí!“ Rašín.)
Práce píseň zpívám: „Práci budiž čest!“ s přírodou v ní splývám, slyšíš ruch se nést? Kamkoli jen kročíš, obrátíš svůj zrak, jako v dílně zočíš pohyb, práce znak. Jak to z půdy raší, strom je samý puk, na té zemi naší jak by na sta ruk! Jak by jedna druhé spěla na pomoc a to v kázni tuhé, ať je den či noc! Stejně zapjati my vesmírný v ten kruh, jařmo práce s nimi nesem jejich druh! 23 A nám kletbou není, požehnáním je, v chleba se nám mění, obveseluje. Ba, nám není třebí „svátku práce“ snad, bylo nejlépe by „prací“ čest jí vzdát! A té nejvíc z všeho, která „pro Vlast“ je, srdce z horoucného, jež ji miluje. Plijem v dlaň, jež v póse hrdin béře plat, jížto zachtělo se zasimulovat! Za ni není platu, dá se ze srdce; za to na odplatu, „čest jí“ nejvíce! 24