„NAŠIM“ NOVÁČKŮM!

„NAŠIM“ NOVÁČKŮM!
Vojáci, vojáci! naše drahé děti, radost a pýcha je na vás pohleděti; pěkně, ej, urostlí, javor u vody, na vojnu jdou si, jak chodí na hody. Vesele zpívají, čapkou zamávají: „S bohem náš domove“, oči ohněm hrají, „však my tě nedáme, pevný jsme hrad“, krok jejich o půdu duní jako mlat! „Jen ať se osmělí naše na hranice, jen ať se odváží, buď jich sebe více, sežnem je na zemi, smetem s podnebes jako klas při žatvě, lehnou ani hles.“ „Pod naším praporem jako lvi se rveme, jedno nám, vítězi, žijem-li či mřeme; však prapor nad námi nepřestane vlát, z mrtvých ruk za námi zachytne jej brat!“ „Vojenský život je veselý, nás řadí pluk co pluk, co jich je, samí kamarádi; hudby a pochody „ráz“ jdem, pějíce, vyběhnou za námi, města, vesnice.“ 60 „Ba i ten pohřeb náš v smutku veselý je, hudba hra dojemně, četa mašíruje; „civil“ se stavějí, panny suší zrak, že jen ten mrtvý se sotva zdrží tak.“ „Nad vše pak krásnější, na válečném poli hrdinně se zbraní padnout ve zápoli, s ranami ze předu v reků řad se klást, s vědomím: za národ, za svůj, za svou Vlast!“ – Vojáci, vojáci, naše drahé děti, radost a pýcha je na vás pohleděti; jak panny urostlí, jabloňový květ: „Pán Bůh vás provázej! na vojnu i zpět!“ 61