SVATÁ CHVÍLE!

Xaver Dvořák

SVATÁ CHVÍLE! (K volbě presidentské.)
Prvního presidenta dal nám Osud a vyšší byla moc, jež řekla: buď! my rostli jsme a sílili až posud: jím? sami? vděčně zachvívá se hruď. Však léta přešla, sen jak se svítáním, my za otce jej měli, jak ctí syn; teď osiřeli jsme a teskně za ním se ohlížíme, zmlklí, v duši stín. Nuž, chvíle těžká přišla, volit sami, svůj táhnout los, ne sobě, pro národ; neb duch, jenž půjde nyní dějinami, z té urny vyjde, našich losů plod! Pomněme velkých synů naší Vlasti i slavných králů, jež jme Víta týn; kdo jdete k urně osudné teď, z nás ti, přistupte v duchu jich jak Vlasti syn! Ta svatá chvíle! posvěť vaši ruku, hle, národ čeká, zatajený dech; cítíte chvíle té tu všecku muku, jež vane k vám dnes z celých Čech?!... 70