ROVERETSKÝ ZVON

Xaver Dvořák

ROVERETSKÝ ZVON
Slyšíte roveretský zvon, jak kvílí? slyšíte jeho vyčítavý hlas? zní do svědomí světa, probudí-li v něm lidskost znovu, uspávanou v nás. Slyšíte roveretský zvon, jak stená a bledé stíny vyvolává ven z těch hrobů rozsetých tu, beze jména, krvavé svědky zoufanlivých scén? Slyšíte roveretský zvon, jak úpí? vdov, sirotků to milionů pláč; žal mass v něm vyje pudový a tupý, že umřít by se chtělo srdci radš! Slyšíte roveretský zvon, jak bije tluk srdcí národů v něm na poplach?: „Řev válek stavte, míru melodie ať nad dětmi zní v jejich kolébkách!“ Slyšíte roveretský zvon, jak touží, než v tichém záření hvězd oněmí? co sladká ozvěna se světem dlouží a zmírá: „Pokoj lidem na zemi!?“ 62