VIGILIE

Xaver Dvořák

VIGILIE
Divná nás jímá něha, z těch ze šestnácte let, po něčem stesk v nás lehá, přivolat sen náš zpět?! Tu sladkou první víru, to okouzlení dne, ze Svobody a míru pýchu, jíž srdce žhne. To všecko opojení, jež celou zemí jde a smutek v radost mění v oživlém národě. – Dnes ve vzpomínek příval ten den je smutku vzkaz, flór černý jak by splýval ten dávný přes obraz! 42