MY V DEN 28. ŘÍJNA 1935

Xaver Dvořák

MY V DEN 28. ŘÍJNA 1935
Let sedmnáct už přešlo, zrak se stáčí zpět, nemnohých, ale těžkých, ale krutých let; hořkosti kalich též jsme pili, chce vzpomínat se v tuto chvíli: co mohlo být, co mohlo kvést, co vzešlo; co mohlo plody nést a – nepřineslo! Však jsme! a mužnější je v srdcích našich ples, jsou porážky i vítězství jsou také dnes; jsou ztráty bolné, jsou i zisky a kvetou města, kvetou vísky; a nepříteli lest se nepodaří, nejlepší vojsko naše – hraničáři! Jsme tu! a svého nepopustíme ni píď, a naše řeč tu zvoní a stráž její – lid! zem naše! cítíme se doma a lepší právo na ni kdo má?! je posvěcena reků našich krví a otců našich popel, prach ji mrví! 72 Hledíme budoucnosti svojí jasně vstříc, mláď naše dovede jí životy i stříc’, kouzelným slovem „Vlast“ se vznítit, Slovanů předvojem se cítit, kde stanuli Otcové jich stát i sami, žít, bojovat i mříti hrdinami! – Ty, Bože národů, svou milost dál i přej, jenž z poroby’s jej zvedl, zaštiť jej; čím’s chtěl jej v národech svých míti, ať je! dej slávou se mu skvíti; jak tkal jsi, dál tkej jeho epopeje, ať po staletích velký, slavný zde je! 73

Básně v knize Hlas volajícího na poušti: