VSTŘÍC KARDINÁLU VERDIEROVI!

Xaver Dvořák

VSTŘÍC KARDINÁLU VERDIEROVI!
Buď vítán, kníže, naše Praha jásá a všecka Tobě vstříc se pozvedá; radostí rozkvetla vše její krása, věk „zlatý“ Karlův vracet se jí zdá, neb Tebou, kníže, v města naše Pražská Francie vjíždí sladká, naše láska! Karlovy doby! dějin list náš skvělý, kdo nevzpomněl by v mocném pohnutí, jak k hvězdám slávu naši povznášely, zda rozplývat se nás to nenutí?! staletí slavných dech nás v Tobě ovál, svět věří v nás, jenž o nás pochyboval! Duch náš dnes jak by probudil se znova v den Svobody jak a již, zdál se, has’; to kouzlo vaše země v sobě chová a vaše přítomnost je budí v nás; dech Svobody jak znova by nás prodech’, po vnitřních bojích, ó jak sladký oddech! 56 Nám přinesl jste víc než jenom víru, i lásku Francie, bratrství zvěst, v níž jediné dnes záruka je míru a státu našemu lze růst a kvést; kříž, jenž nás drtil, proměnil se v skvoucí – po Bohu Francii buď dík náš vroucí! 57