ZA HAVLÍČKEM!

ZA HAVLÍČKEM!
Spasitel jednou za věk vždy se rodí, je milník, ukazatel pravých cest, směr pravý označuje v proudu lodi jak ze souhvězdí nebes jedna z hvězd! Jest opovržen v života zde shonu, kamení proti němu zvedá rod, hlas jeho zní jak na poplach hlas zvonu v půlnoci obyvatel do dřímot. Jak na poušti on novinu svou káže a zvěstuje své evangelium; křik jeho burcuje, hlas noční stráže: opustit lože, konec vašim snům! Však jeho úděl pro vždycky je stejný, být nepochopen, zášť a nevíra, být za znamení – neb jest neochvějný! – jemužto obecně se odpírá. A posléz žalář, kříž neb šibenice! po nich pak teprv sláva vzkříšení, když náhle, jak by ducha zřítelnice se otevřely – porozumění! – 7 Ty sám, z nich jeden, stejný’s osud prožil! dnes jméno tvé však rodu za heslo, nám nový život proudí z něho do žil a ke svobodě ducha povzneslo. Lesk jména tvého jako posvěcení dnes leží na nás, vyvolený lid, zem naše, ta je země zaslíbení a národ práv, v ní kralovat a žít!... 8