ZPĚT K RAŠÍNOVI!

Xaver Dvořák

ZPĚT K RAŠÍNOVI!
S tebou pominuly doby reků, byl jsi z posledních a větší všech; sen tvůj hoden byl věk přežít věků, Věštců národa měl tvůrčí dech! V tobě o nové snil národ dráze, vzkřísit dávný Otců majestát, a my cítili jsme v tuše blaze, v čele Slovanů že budem stát! Naše epopej že nekončí se, novým velkým dějům že jde vstříc; nadějím jsme sladce oddali se, jako země jarem zkvétajíc. Tys však padl rekem na bojišti a tvůj prapor, nebyl kdo by zved’; přišel „homo novus“, plán tvůj tříští, „Němci do vlády!“ slyš heslo hřmět! A juž těžkou ruku Germánovu cítíme Čech na osud se klást, na sobě pak mdlobu otrokovu, ne a ne ji, jak ty, s sebe střást! 21 „Rašín! Rašín!“ to buď naše heslo, národní jen smí být ten náš stát; „Rašínem“ zas ten, kdo chopí veslo, národ za ním pak „muž jeden“ stát! 22