KONFESE

Xaver Dvořák

KONFESE
Jen z čisté, ryzí lásky všecko, nekupčím, neprodávám; vlast naivně miluji jak děcko, vše, co mám, vše ji dávám. Ji vidět posléz vítězkyní, jak Simeon rád zemru; ať ona skví se „Svoje“ nyní, já zůstávat chci v temnu. Ať ona jen má všecku slávu a moc a obdiv světa; mně stačí, v klín ji složit hlavu, nad mým-li hrobem zkvétá. Co jsem, to vše jí zasvěcuji a má je bolest její; ať rány, jež jí zasazují, v mém těle krvácejí! A proto stálá hořkost ve mně, že pořád ještě není, čím měla být ta drahá země, ráj český po vzkříšení! 34