HLUČÍNSKÝM!

Xaver Dvořák

HLUČÍNSKÝM!
Máme srdce, vzpomínáme, cizí ruka jak vás láme, oklešťuje český kmen. Každý výkřik rána k hrudi, s vámi jednu bolest budí, vynucuje jeden sten! Každý nátisk víc nás druží, víc nás činí také muži, zoceluje českou pěst; co je naše, nevzdáme se, ani píď co obsáhne se, zlobě neuhneme z cest! A váš Hlučín drahocenný, nejsladšími vítán jmény od nás, zpronevěřit snad? Srost’ už s námi jedno tělo a nás, komu by se chtělo, nikdo nevypudí ztad! 43 Nenabyli jsme vás lehce a teď se nám ztratit nechce, co jsme krví vážili; ruce naše v kruh se pojí, Hlučíne, jsme hradbou tvojí, byť to krví platili! 44