VÝROČÍ

VÝROČÍ
Jsme! trváme, kde byli naši Otci! Vlast jejich nazýváme zase „svou“. Kde byli bychom tvojí bez pomoci, ó Bože, vzývaný jich modlitbou! Tys viděl jho jich, bylo příliš kruté, zrak v slzách, jenž se zvedal do oblak; však přes tyranů srdce nepohnuté tys k břehu Svobody náš řídil vrak. Těch chvílí sladkých nezapomeneme, to vydechnutí volné poprvé; my líbali jsme prach té volné země, volnosti cenu znali teprve. A nejsme chladnější dnes ve výročí, nám srdce v citech jak by vzeplálo; vše mluví díkem, rty i naše oči, jak by se na nás nebe usmálo. Ó Bože dobrý, známe svoje chyby a také bludná scestí svojich stezk; ach, kde jsou naše tobě dané sliby, jak spravedlivý do nás je tvůj stesk! 9 Ať na nás padá trest tvůj, jednotlivé, ať nesem pokuty tvé my svých vin; jsme třtiny, na každý van pohyblivé, však pro nás neruš nejkrašší svůj čin! Chcem nésti pokorně a velmi vzdaně, co zasloužili jsme, soud přísný tvůj; však snažně zvedáme své k tobě dlaně: Vlast naši netrestej, však – pomiluj! Zem zachovat rač „naší“, národ volný, tvých Vyvolených kdysi rodnou vlast; ne náš, jich proseb slyš hlas neodolný – však našimi se skutky nedej mást! 10