MLHY NAD VLTAVOU

MLHY NAD VLTAVOU
Ten pohled kouzlo jedinečné a srdce vždycky uchvátí, z Vltavy slyšet hlasy věčné, jež svádějí tě dumati. Je Praha v mlhách, propadla se; jsou mlhy za rám napjatý, kde rýsuje se na obraze stín Prahy panoramaty. Jak z minulosti vyvstaly by, se šeří Víta monastýr, hrad královský a Petřín libý, kol střech a štítů pestrý vír. Co zdola vlny vyprávějí dob slavných předků děje ti nad letopisy dojemněji, že bráníš marně dojetí! Jak je ti svatá tvoje Praha a v kouzlo své tě zapřádá, až srdce uvěřit se zdráhá, že slunce její zapadá! 51 Pochybovačnou víru křísí, naději slabou rozvíjí, slavnější ještě, než-li kdysi, tvá láska jen že stvoří ji! Že zaskví krásy její síla a sáhne v oblaků až šeř, že předčí, co báj o ní snila – jen Prahu miluj, doufej, věř!... 52