JUGOSLAVII!

JUGOSLAVII!
Ty jediná všech ze slovanských větví, ty nedovedla’s zradit; jsi ještě útlá, žiješ svoje dětství, tvá láska je však granit. Svůj prospěch, zisk ty nechala jsi stranou a neznáš sofistiky; ty věříš ještě, že se divy stanou tam na severu – díky! Ty sněhy rozplynou se a z té zimy, zas jaro usměje se; záhony Božím divem rozkvetlými ten hřbitov přikryje se. Ta země skvělých našich bohatýrů nemůže, neumírá, ty jediná všech zachovala’s víru v hrob, jenž se otevírá. Až masky lotrů spadnou jen s jich tváří a na sloupy se zvěší, z těch, kdo s jejich zločinem se páří, se nikdo nepotěší. 37 Jen ty z všech jediná v tom zmrtvýchvstání zazáříš slávou spolu, poneseš pro věk věků na své skráni věrnosti aureolu. – – Rus udeptaná zas se k slávě vzmuží, na prestol vstoupí Velká, na skráni vavřín, pod nohou květ růží, Máť Osvoboditelka! Buď zdráva, hrdá Jugoslávie, ty, slyš rozjásané hlasy, jdou dušené ty vroucí slávské vzněty z Čech k tobě, dome spásy! 38