JUGOSLAVII!
Ty jediná všech ze slovanských větví,
ty nedovedla’s zradit;
jsi ještě útlá, žiješ svoje dětství,
tvá láska je však granit.
Svůj prospěch, zisk ty nechala jsi stranou
a neznáš sofistiky;
ty věříš ještě, že se divy stanou
tam na severu – díky!
Ty sněhy rozplynou se a z té zimy,
zas jaro usměje se;
záhony Božím divem rozkvetlými
ten hřbitov přikryje se.
Ta země skvělých našich bohatýrů
nemůže, neumírá,
ty jediná všech zachovala’s víru
v hrob, jenž se otevírá.
Až masky lotrů spadnou jen s jich tváří
a na sloupy se zvěší,
z těch, kdo s jejich zločinem se páří,
se nikdo nepotěší.
37
Jen ty z všech jediná v tom zmrtvýchvstání
zazáříš slávou spolu,
poneseš pro věk věků na své skráni
věrnosti aureolu. – –
Rus udeptaná zas se k slávě vzmuží,
na prestol vstoupí Velká,
na skráni vavřín, pod nohou květ růží,
Máť Osvoboditelka!
Buď zdráva, hrdá Jugoslávie, ty,
slyš rozjásané hlasy,
jdou dušené ty vroucí slávské vzněty
z Čech k tobě, dome spásy!
38