TUŠENÍ.

Antonín Sova

TUŠENÍ.
Tma počala nad městem pohádky bájit... A na mostě hořela světla... Vím... Nějaká bytost mne nemohla najít, jež touhou, by našla mne, zkvětla... Kdo byl to, já nevím... Však smutek jsem cítil a čekal jsem v prostřed síně... Nějaký tajemný osud se řítil skryt ve světlech, v ruchu i v stíně... A bylo mi, jak bych byl tragedii moh’ nějakou zadržeti,... jen kdyby mne vyhledal ten, kdo mne míjí a do propasti letí... 23