SETKÁNÍ.

Antonín Sova

SETKÁNÍ.
Setkali jsme se... Veselá paní po muži smutek nosila... Usmívala se bez ustání, závratnou svobodou opilá... Oslovila mne v nepokoji a já jsem vyslechnul ji bled. Svěřila se mně s láskou svojí, tajenou z dávných dětských let... Slunce tak žhnulo na chodníku... Refrén zněl do dne, do noci... Což mohu pomoci nebožtíku? Což mohu jí snad pomoci? 40