MEDITACE V PARNÉM DNI.

Antonín Sova

Šly rovinou horoucí bolesti a nechaly stopy na obilí. A nějaké nečestné pověsti nám, zdá se, navždy ublížily... Jsme vyssáti horkem zprahlých trav a žloutnoucích hájů agonií. Kam nemáme položit smutek hlav úzkostí před uštknutím zmijí... Na chatrčích mech se žlutě směje a děravé střechy k oblakům zdvíhají protest beznaděje ze shnilých trámů proti zlům... Na pastvinách střípky hluchou hrou, skla míle cesty v kopcích hoří... Sosny se ani nepohnou v průhledném, modrém nebes moři. A parný je, bez vanu jasný den, je bez stínu les, jsou bez chladu studny... Jsou úsměvy milenek přešlý sen... Jsou včerejší pravdy žvást marný a nudný...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

711. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PROPADLINY (František Cajthaml-Liberté)
  2. XII. RAŠELINIŠTĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. U STARÝCH KAMEN (Antonín Sova)
  4. PODZIM. (Hermor Lilia)
  5. VRBY. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  6. POSLEDNÍ PROCHÁZKA V HORÁCH. (Karel Červinka)
  7. Z ulice. (Jaroslav Vrchlický)
  8. X. LISTOPAD. (Petr Křička)
  9. NA HORÁCH (Hanuš Jelínek)
  10. MELANCHOLICKÁ PÍSEŇ. (Karel Červinka)