PÍSEŇ.

Antonín Sova

PÍSEŇ.
Počkáme, drahá, k zítřejšímu ránu, než růže rozpučí... Mne k ďáblu zatím, tebe modlit k Pánu se osud smutný naučí... To bývá však, že ten, jejž prosíváme, se věčně neozve, jen mlčením, jehož se obáváme, nás v mrtvé ticho zve... Tak nedoprosivše se spásy naší, my v posled zhřešíme... Hřích bude možná nad modlitbu krasší Vykoupí?... Nevíme... 73