PÍSEŇ O „LEDOVÉ KRÁSNÉ PANÍ“.

Antonín Sova

PÍSEŇ O „LEDOVÉ KRÁSNÉ PANÍ“.
Po moří smuteční se lodi plaví, nad skály sosny ční v horizont popelavý. Ořeší zářivě tu a tam trčí. Kleč smutná bázlivě se k zemi krčí... Srdce se nezhřeje v tvé ruce chladné, něhy a naděje kde není žádné... Ty každé umučíš, jak se tak díváš. Proč nedýcháš v ně, víš? Proč nezazpíváš? 79 Tvé oči severní jen krutě mlčí, jak ledy jezerní, jak jámy vlčí a úsměv jako zář polární k noci žasne, vše mlčí, vlas i tvář úžasně krásné... Blíž tebe vzpomínám na fjordů lesky, mlčení panoram, skřížené blesky zapadlých oken z cest, přístavů, loď kam mizí, velikých, smutných měst, kde jsme si cizí... 80

Kniha Lyrika lásky a života (1907)
Autor Antonín Sova

Další vydání

PÍSEŇ O „LEDOVÉ KRÁSNÉ PANÍ“. v knize Lyrika lásky a života (in Dílo Antonina Sovy, svazek 1) (1922)