KRÁLOVSTVÍ.

Antonín Sova

KRÁLOVSTVÍ.
Mně Podzim zabzučel divný zpěv za břinkotu mandolíny. Krev krvavě zrála v ohni rév a krajinou ztmavěly stíny. Na mandolínu si vítr hrál a vzpomínky pobídnul zníti... Mé dítě... Já moh’ jsem kdys býti král... Víš... Moh’ jsem tvé království míti... A ona drobounkou nohu svou z pod koketní nadzdvihla řízy: Já mohla tvou býti královnou... Dnes, žebráci, jsme si tak cizí... 91