OTEVŘENÉ VEŘEJE POZNÁNÍ.

Antonín Sova

OTEVŘENÉ VEŘEJE POZNÁNÍ.
Zahrady přes noc zkvetly celé růžové, lesk měly perletí, A hoří duhové... Přes jejich bílé zdi se nahýbají, děti,..děti,... jsou touhou ubledlé... Jak obsypány snětí... Přivřené povzdálí zvou zlaté veřeje a smyté zašlostí lákají kročeje, – ráj zdá se otevřen. Tu možno projít v krátku a vniknout do tajemství rozkvetlého svátku... Hned u veřejí strom vás volá poznání... Nějaké kvílí z květů svadlých pokání... A zítra zříme: ránem sprchávají stromy, jich sukovité větve vyschlé ruce lomí... Zář rudá klesá v barvu nebe šedavou, špinavé květy v hlínu sprchly lepkavou... A v tichu čeká srdce rozechvělérozechvělé, kdy ztrestají nás hrozní archandělé... 131