OTEVŘENÉ VEŘEJE POZNÁNÍ.

Antonín Sova

Zahrady přes noc zkvetly celé růžové, lesk měly perletí, A hoří duhové... Přes jejich bílé zdi se nahýbají, děti,... jsou touhou ubledlé... Jak obsypány snětí... Přivřené povzdálí zvou zlaté veřeje a smyté zašlostí lákají kročeje, – ráj zdá se otevřen. Tu možno projít v krátku a vniknout do tajemství rozkvetlého svátku... Hned u veřejí strom vás volá poznání... Nějaké kvílí z květů svadlých pokání... A zítra zříme: ránem sprchávají stromy, jich sukovité větve vyschlé ruce lomí... Zář rudá klesá v barvu nebe šedavou, špinavé květy v hlínu sprchly lepkavou... A v tichu čeká srdce rozechvělé, kdy ztrestají nás hrozní archandělé...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

622. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JITRO NA VENKOVĚ. (Eliška Krásnohorská)
  2. None (Karel Leger)
  3. PŘÍZRAK. (Josef Rosenzweig-Moir)
  4. V SADĚ (Josef Holý)
  5. NAŠE NOC (Antonín Sova)
  6. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  7. STROMY KVETOU... (Antonín Klášterský)
  8. POD STROMEM, KDYŽ OPADÁVAL KVĚT (Antonín Sova)
  9. V zlatém dešti. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V KRAJ ZABLOUDIL JSEM... (Bohdan Kaminský)