POD STROMEM, KDYŽ OPADÁVAL KVĚT

Antonín Sova

Mne rozkvetlý strom zdivil krásou svou, až zdálo se, ta rosa k noci bolí. Měl svěžest první, křehkou, panenskou a tichou čistotu všech opuštěných mezí prostřed polí. Držely větve hnízdo ve dlaních jak malou škebli, v které duše bije a květy bílé jak sníh na skráních rozkvětem zdiveny shlížely v žár, jejž slunce k zemi lije. Když milenci si pod strom usedli, už květy, zdálo se, že zrůžověly a lásku když si přísahali, ubledlí, tu celou vážnost života i zátok jeho, bouří, v očích měli. V dnech cosi slastí milenců tu rokotá, slavičím zpěvem, jak se stráně smály. Zdánlivá opuštěnost, samota pak chtěla srdce přepadnouti – neb květy, květy tiše spadávaly. Milenci na svůj strom, když večer v stráně sed‘, šli dívati se ruku v ruce a skráň k skráni. Tím víc však věřili, čím opadal víc květ, víc dívali si v oči, že to, co míjelo, jen sblížilo dny zrání.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

739. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CHVÍLE K NOCI (Antonín Sova)
  2. V KRAJ ZABLOUDIL JSEM... (Bohdan Kaminský)
  3. PROCHÁZKOU. (Adolf Brabec)
  4. V groteskním světle. (Antonín Sova)
  5. VÝLET VE DVOU (Antonín Sova)
  6. EKLOGA (Antonín Sova)
  7. POSLEDNÍ TRÁVĚ (Antonín Sova)
  8. VÁŠNIVĚ. (Karel Červinka)
  9. Podzimní jitro. (Antonín Klášterský)
  10. Noc. (Antonín Klášterský)