VĚČNÝ NEPOKOJ.

Antonín Sova

Veliká slova měla vzlet a drobné srdce něhu, vkus... Možno se k výším rozletět, neb zůstat. Srdce štkalo: Zkus’!... A když jsem v nekonečno vzlet’, tam dole Srdce hrozně plakalo... A k Srdci když jsem sed’, mne hnízdo orlí lákalo...

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

1005. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Tys lotos můj, ty květe nad vše milý, (Rudolf Mayer)
  2. XXXII. Listy tvoje, odkud jen se, pověz, temení? (Jaroslav Vrchlický)
  3. Cor cordium. (Jaroslav Vrchlický)
  4. 3. Odkud zápal ten horoucí, (Jaromír Březanovský)
  5. MOTÝL (Otokar Fischer)
  6. V srdce zpátky. (Jaroslav Vrchlický)
  7. XXII. Všecka moje poesie (Josef Kalus)
  8. Když jednou... (Jaroslav Vrchlický)
  9. Ó holubičko mého opojení, (Xaver Dvořák)
  10. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)