SLÁVA.

Antonín Sova

SLÁVA.
Ta sláva a ten triumf těžce zasloužený, to mělké lichocení dosud v uších zní... Nějaké kvítí v krok vám stlaly krásné ženy... Táh’ průvod kolem oken hlučný, groteskní... Do výše byl jste vznesen... Hlasy davů řvaly, svět příliš v ostrých světlech zdvižen zdál se plát... Sny něčí odlehlé se o vás obávaly... Druh zapomenutý to byl, jenž měl vás rád... Vždy sám a ruku vrytou na šeď ostré brady, zdá se, že kdysi stejným trpět musil zlem..zlem... Ať pochlebné vás neopustí maškarády na místě popraviště odlehlém... 142