LIDSKÉ GOLGATY.
Zamlklé ticho dnů že věští bouř,
já předvídám tak často v nepokoji.
U země plazí se tak nízce kouř...
To duše k duši promluvit se bojí...
Svit sinavý kruh sosen prostoupil,
jenž věnčí vrchol – každou velkou snahu..snahu...
Zde Golgaty by krásný vrchol byl:
uprostřed jeden kříž a sta – těch vrahů...
Na vrcholech se tyčí křížů sta,
žoldnéři mají kostky připraveny...
Vlast oživne, jež travou zarůstá.
Řvou muži pod kříži, řvou děti, ženy...
Své Kristy ukřižují... S vrcholů
s morálkou dolů do děr zalézají.
Své vraždí Kristy pravd a rozkolů...
Pak pro jich z mrtvých vstání roucha tkají...
144