MEDITACE V PARNÉM DNI

Antonín Sova

Šly rovinou horou bolesti(Na) a nechaly stopy na obi(Na) A něja nečest pověsti(Na) nám zdá se navždy ublížily(Na) Jsme vyssáti horkem zprahlých trav(Na) a žloutnoucích agonií(Na) Kam neme položit smutek hlav(Na) úzkos před uštknutím zmi(Na) Na chatrčích mech se žlu směje(Na) a ra střechy k oblakům(Na) zdviha protest beznaje(Na) ze shnilých trá proti zlům(Na) Na pastvinách střípky hluchou hrou(Na) skla le cesty v kopcích hoří(Na) Sosny se ani nepohnou(Na) v průhledném modrém nebes moři(Na) A par je bez vanu jas den(Na) je bez stínu les jsou bez chladu studny(Na) Jsou úsměvy milenek přešlý sen(Na) Jsou včerejší pravdy žvást mar a nud(Na)