MEDITACE V PARNÉM DNI

Antonín Sova

MEDITACE V PARNÉM DNI
Šly rovinou horoucí bolesti a nechaly stopy na obilí. A nějaké nečestné pověsti nám, zdá se, navždy ublížily. Jsme vyssáti horkem zprahlých trav a žloutnoucích hájů agonií. Kam nemáme položit smutek hlav úzkostí před uštknutím zmijí. Na chatrčích mech se žlutě směje a děravé střechy k oblakům zdvihají protest beznaděje ze shnilých trámů proti zlům. Na pastvinách střípky hluchou hrou, skla míle cesty v kopcích hoří. Sosny se ani nepohnou v průhledném, modrém nebes moři. A parný je, bez vanu jasný den, je bez stínu les, jsou bez chladu studny. Jsou úsměvy milenek přešlý sen. Jsou včerejší pravdy žvást marný a nudný. 70

Kniha Lyrika lásky a života (in Dílo Antonina Sovy, svazek 1) (1922)
Autor Antonín Sova