K OSLAVĚ SLUNCE A VĚTRU, LETÍCÍHO PŘES LOUKU

Antonín Sova

Pod vsí v kotli luk(Na) v luč zele trá(Na) zakokrhaly červe kohoutky barvou žeravou(Na) ze žlutých pryskyř z pomněnek modře(Na) praménky po jaru kde se po dešti stéka dra(Na) zvoni žvat jejich zvuk(Na) Ale slunce a tr(Na) pod jasnou oblohou modravou(Na) mu hrát na všem bičovat vzduch a smát se bodře(Na) niti tvářnost všeho(Na) živým být vyzvá hluč a břesk(Na) mrtvým hrou kte přes hroby poznáním bleskne(Na) jako spěch niku když se jde klásti(Na) v minu stí do propasti(Na) Mám teď strach(Na) že se pohnul a oživil popel a prach(Na) Mrt rytíř na kapli hřbitova zobraze(Na) pohnul se br stkví se a že hnědne(Na) za starou chirou vyra na ko sedne(Na) hřívu pohla(Na) povís ko zašeptá do sva Ze(Na) jak to chtěl zbož papežův vasal a král(Na) rovnou se vy od zboží svého a ženy(Na) hlav sto setne neb zís bohu(Na) A pak vrá se najde již hroby(Na) K mrt že se do hrobu položí aby spal(Na) dalších sta let zde ve svě ží a hlo(Na) kohoutky luč kde tako bobule ptačí zoby(Na) začpíva z luk opodál(Na) A jak se vám(Na) na strá k olším a k lískám a vám(Na) vidím jak roste(Na) v světnici domku nad loukou(Na) u pracovho stolku se vy drob dneška muž(Na) a je mu jas a je mu pros(Na) se sluncem s větrem unět na fantastickém oři(Na) napříč světem a myslit si světy řídím(Na) jeho jsem štita obnova bratrská druž(Na) teď je čas přidat se k zástupům zašlé jež boří(Na) utiskovatelům mstí se a se(Na) do ze kr zmrve(Na) a těm kdož vše si pokoupit mohli zahřímat ne(Na) zou ze se na(Na) Tak i on že hy pozbý(Na) jak se odpoutal od ze od dy od (Na) od ženy včerejšku uci(Na) teď v tu chvíli že zapsal se ďáblu nebo bohu(Na) a hle již harcuje mimo život a mimo lidi(Na) na svém budoucím dobru a na svém dnešním zlu(Na) kru msti k dnešku hlavy k popra tří(Na) jiným co roz naiv gloriolu(Na) Daleko skutečna v touhy vrati(Na) zdá se že na dlouho k svým se nevrá(Na) odpoután od sourozen z nichž kaž se spoko(Na) s životem bídným jímž otec jich žil(Na) s nízkým propadlým hrobem bude po boji(Na) na drobném hřbito kte se do luk (Na) modmi zvonky a rumi kohoutky zpí(Na) v přeletu dávných jak valy chvil(Na) V ráz se propa svět a zdá se že nežije(Na) v nekonečno cest kamsi ukazuje(Na) ta jež hodinu slavho příští(Na) la by předdat přes kráčí rafije(Na) Nespokoje jak tr v slunečných dnech(Na) li se daleko toula ve svých snech(Na) Jenom vese ti(Na) viděl jsem skuteč ži ješ pís ti(Na) pod strá s nízmi jedličkami a břízkami(Na) zrovna na louce sluncem zla(Na) a z těch kohout zvon a petrklíčů(Na) pod kap jež svou los blízka mi(Na) věnce ujet kytice chochola(Na) ke cti dobho božstva dnešho dne(Na) brouzdat se v praménkách žet pískem strá(Na) bosky kdy zvonice klin poledne(Na) krajem v modru tonoucím(Na) a v tom slunci a tru kdy vlasy rozevlá(Na) zla jsou života dechem horoucím(Na) Neopomeň tu ti(Na) poutku bude tr bouřit když slunce sví(Na) na louky hlubo pod strá(Na) s řídmi břízkami a jedličkami(Na) usedni chvíli a obočí pod dla(Na) vej se na moře trávy a kvě(Na) potoka seč břeh jak mi se jehličkami(Na) a jak červe kohoutky kokrha(Na) v žlu a mod drůbeži kvě(Na) bláznivou rados že vše jak v máji(Na) loňském je tu(Na) Budeš li stár(Na) obhlédni svoje vruby staho kmene(Na) a vžij se v jara kdy narost ti vrub vždy boží ten dar(Na) dobrořeč že tu jsi a čekej ti se vrá(Na) ke hře a pohřej si s nimi dny se krá(Na) kytice vij tu s nimi(Na) k osla dne jich lo máš(Na) ti ty osvětlí v to tmu blesky svými(Na) a ty jim vru svých zlátnou pryskyřici dáš(Na)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 7
Celkem veršů: 98
Neurčeno: 98 (100 %)