PRÁZDNÝ DŮM

Antonín Sova

Dům prázdný je a kolem zahrada zarůstá v divočinách ptactvem zpleněných, rezivých lístků pozdní nálada šelestem zvučí tónů ztlumených. Tu do včíra kdos pro někoho žil. A dnes je prázdno, jak by minul věk. Chlad cizoty se na vše položil. Je krásná smrt, vran kolébá tě vzkřek. Vše vymřelo, jen vůně zbyla tu, jak rakev naposled když vynesou, posledních smíchů echo, po zlatu snů posledních tu lehké stopy jsou, posledních kroků zvuk, ruk bílých bílý stín, zmučené duše v denním shonu znavenost, bohactví netušených nerozdaný klín. A náhlý konec... do věčna jenž vrost. Vše mlčí víc, jdou mlhy podzimní, vtíravé deště, vzduch je mráz a sníh, krok v cestách boří se, hlas intimní zaniká přátel, sám jdeš po polích... Nuž... brzy napíše čas na zvětralou mříž: Zde tvůj též hrob, kde bezpečně se spí. Kdo za živými volal, nevzpomene již. Kdo pro mrtvé se trápil, již se netrápí.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

621. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JESEŇ NA JAŘE. (Irma Geisslová)
  2. První sníh. (Rudolf Bort)
  3. Podzimní píseň. (Otakar Mokrý)
  4. In amaritudine. (Xaver Dvořák)
  5. HROBY POD SNĚHEM. (Emanuel z Čenkova)
  6. Adagio. (Antonín Klášterský)
  7. Těm, kteří truchlí. (Josef Václav Sládek)
  8. USÍNAJÍCÍ ZEMĚ. (František Taufer)
  9. None (Karel Babánek)
  10. Květ pokoje. (Augustin Eugen Mužík)