SATIRICKÁ VESELOHRA

Antonín Sova

Je kámen satira, jenž zkouší zlato duší a lebek pevný vzdor svým ostřím ztupit touží, ze dřeva shnilého si figury své krouží, smích její spíš je pláč, jenž dobu pravdou kruží. Až někdy přijdeš k nám, ta pravá, v níž vzlet buší, ty neostýchej se stín změřit, jenž se dlouží, když západ v českou zem se prázdných činů hrouží a skleslost nemužná, jež jenom dětem sluší. Pak podrž zrcadlo nám přítomnosti, že zhrozíme se lhostejného čela, jak bič a poroba tam vryla prouhy! – My hnisáme... S tou hroznou střízlivostí jak vše teď trpíme, to chápu zcela, proč svět nám dí: Jste k smíchu žebrák pouhý!

Patří do shluku

mína, milko, mílek, jinoch, kárat, zpěvec, úsměch, třesoucí, rákos, apollo

69. báseň z celkových 166

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Válka. (Josef Krapka-Náchodský)
  2. Mé zahrady zapadlý skrytý kout ( H. Uden)
  3. V bouři. (Berta Mühlsteinová)
  4. 42. Kam se medle zástup tento shání? (Jan Kollár)
  5. 68. Tam kde Zemla v tísni ledů stoná, (Jan Kollár)
  6. Tma silák jest, má ocelové paže, ( H. Uden)
  7. VI. Jedněm stříbro v hrdle zvučí, jiným stříbro v kapse zvoní, (Josef Kubelka)
  8. 48. Vichru jekem různá skryté moutí (Jan Kollár)
  9. 72. Labe, Visla, Volha ani Neva, (Jan Kollár)
  10. 34. Temnou nocí pěvec (Jaromír Březanovský)