U velké nádržky kde zlatých kaprů bok(J6m)
z vln často zříti je ve středu trav a sítí(J6f)
v předměstské zahradě když slunce teple svítí(J6f)
vždy starce vidím jít a tlumit vetchý krok(J6m)
Prut drží rybářský za křovím olše skryt(J6m)
a z korku rudého mdlé oči neodvrátí(J6f)
ve fraku obstárlém a v cylindru je znáti(J6f)
to starý byrokrat užívá pense klid(J6m)
Sem kdysi vnučky dvě si přišly posedět(J6m)
kol velkých skleníků a vonícího vína(J6f)
se smíchem přiběhly a sedly v místa stinná(J6f)
a zmlkly poslušně jak pst zašeptal děd(J6m)
z rudé bavlny cos počly vždycky plést(J6m)
o novém románu cos blouznit nesouvisle(J6f)
své nožky v střevíčkách se nechat houpat svislé(J6f)
a hned se líbati jak zvykem děvčat jest(J6m)
Jak vroucně měl je rád ten starý byrokrat(J6m)
On by jim vyhověl do tramway sedl časem(J6f)
jel v Prahu nakoupit a smlouvat tenkým hlasem(J6f)
by navez cukroví a dortů marmelad(J6m)
Ve čtvrté poschodí se jíti neštítil(J6m)
kde k Le Gros demoiselle šly schody příliš tmavé(J6f)
vyjednal hodiny pro vnučky svoje smavé(J6f)
a žvatlal frančinu a hrozně šťastný byl(J6m)
Neb zajel v divadlo když laškovný byl kus(J6m)
kdy hezké čtveračky požitek měly jistý(J6f)
neb zašel v kavárnu a probral všecky listy(J6f)
pak modní přines list by tříbil jejich vkus(J6m)
Ó jak to dávno jest Teď je tu zase sám(J6m)
jen s vdovou dcerou svou tu žije osamělý(J6f)
vnučky se provdaly a roky rychle spěly(J6f)
a život minulý se zdál být sen a klam(J6m)
Teď v parném červenci sám bloudí zahradou(J6m)
když večer blíží se on vzepřen pozoruje(J6f)
a cítí vůni z lad a van jak tiše duje(J6f)
jak všecky starosti již mimo duši jdou(J6m)
Co státy dělají a lidé a co zem(J6m)
co s generací jde a s uměním a vědou(J6f)
tím dávno přestal již svou hlavu másti šedou(J6f)
on šel v klid nečinný kam všichni v stáří jdem(J6m)
Neb to již nechápe co bouří mládeží(J6m)
vše je mu hloupostí již vezmou příští časy(J6f)
co v světě děje se on dávno nevšímá si(J6f)
neb říká starci klid a pokoj náleží(J6m)
A čím víc od lidí se stále odvracel(J6m)
čím víc jich nechápal čím víc mu byli cizí(J6f)
tím více strom a květ a vlny zlato ryzí(J6f)
a celou přírodu on v srdci raděj měl(J6m)
A čím víc hrbil se v zem kde mu bude spát(J6m)
kýs konejšivý zvuk mu z přírody vál k sluchu(J6f)
jak vůní květin všech a v zlatých stébel ruchu(J6f)
by cítil atomy své znovu žít a vát(J6m)
Po hrozném rozkladu jímž zmizí jeho prach(J6m)
on cítil sladko je se s málem spokojiti(J6f)
objímat kořeny a vláhu dešťů píti(J6f)
a v květech zakletý zřít slunce žár a nach(J6m)