DIVADLO

Antonín Sova

Když poledne se mezi domy vláčí a mystický dech před budovou tvojí ó divadlo, se mlhou věky stáčí, rád ve svátek jdu řadou sloupů dvojí zřít na tvůj zjev, jenž českou hrdost značí. – Když večer, – v damašku a muselinu tví hrdinové, jati tragedií až do nejzazších zápalů, v tvém stínu tvých kytic, věnců znojnou vůni pijí, a tragédky zří na laur na svém klínu! – Leč ve dne venku, v mrazu, v tuhé zimě jak ptáci štvaní domů na terase, pod sloupovím tvým, nesoucím tvé břímě na schodech žebráků tlum rozvírá se, jak žalu, hrozby, bídy zvrhlé símě. A berlami ty schody tepou chvíli, a soustem skromným hlad svůj zahánějí, jak udeří zvon poslední, jak pílí dav kolem nich... Tu sloupy vyprávějí: „Hrát drama!... ale žít, kdo má dost síly?“ –

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

569. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ASYL (Viktor Dyk)
  2. POSTAČÍ. (Otakar Auředníček)
  3. Úředník. (Matěj Anastazia Šimáček)
  4. Bolné zpomínky. (Vojtěch Pakosta)
  5. Bořek. (Antal Stašek)
  6. Píseň zvonu na poplach. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Legenda o sv. Felicitě. (Antonín Bulant)
  8. Za hvězdné noci. (Antonín Klášterský)
  9. CHVÍLE BEZNADĚJE (Arnošt Procházka)
  10. Sonet za červnového poledne. (Josef Svatopluk Machar)