Sbor křesťanů, – tři muže a dvě ženy –
že mrzké pověry je tíží vina,
zas v sobě hostí žalářové stěny,
zas k slavnostem se chystá Karthagina,
a zpráva radostná zní v městě celém,
že zazní divadlem řev dravých šelem.
Pod zemí v temnu žalářové cely
zní v zpěvu vážném hlasy mužů, žen.
To křesťané tam chvály Bohu pěli
v noc poslední, jež od smrti je dělí,
že žalářník byl ze sna probuzen
a naslouchá jat divnou zpěvu mocí,
jenž z hloubi země zvučel temnou nocí.
V tom divný zvuk zní k sluchu žalářníka,
zpěv umlká, v šum zmatený se mění, –
tam dole kdosi náhle hořce vzlyká!
Vstal žalářník a spěchá do vězení
a za branou, když prošla doba krátká,
ve vzdechy pláč se mísil – nemluvňátka.
Zjev podivný se zraku jeho skytá:
Dav odsouzenců v těsné směsici
a v středu jich tam žena Felicita
k svým ňádrům tiskne dítko plačící,
na tváři bol se mísí v něhu sladkou, –
hle, v temnu vězení se stala matkou!
Byl dojemný ten pohled v žaláři,
vzhled rodičky, pláč dítka usedavý,
že pohan cítil slzu na tváři
a s pohnutím pak Felicitě praví:
„Když vzdycháš teď, co počneš si, ó ženo,
až leopardů děsné postavy
svůj divý běh před tebou zastaví,
až tělo tvé v prach bude povaleno
a davem zazní pokřik jásavý?
To hrozné divadlo teď tobě skryto, –
až uzříš je, – co počneš, Felicito?“
– „Čím děsíš mne, to v svaté čekám touze,“ –
tak sklepením zní slova její temně.
„Co trpím teď, to trpím sama pouze
a naříkám, jak všecky ženy země, –
tam se mnou jiný trpět bude ve mně,
za něhož já tam spolu trpět budu.
Já neděsím se bolestí a trudu,
před spárem dravců, popraviště místem, –
vždyť za Krista tam trpět budu s Kristem!“ –
Klid velebný jí z bledé zírá tváře,
když Felicitu vedou ze žaláře;
ta, která včera smrti odpor kladla,
dnes pevným krokem kráčí do divadla.
Jí nevyloudí slzy do oka,
v tvář zděšení ni vzdechu v její ústa
zrak zvědavý a vřava lidu pustá,
když v před se řítí šelma divoká,
ni děsný řev a dravce pohled litý,
jenž v písku smýká tělem Felicity,
ran bolesti, proud krve ni meč kata,
když před sebou zří druhů těla sťatá,
ni nemluvňátka pláč a bolné vzlyky...
Tak v smrti Kristus sílil mučeníky!