PRO VĚČNOST

Antonín Sova

PRO VĚČNOST
To žíti naše nad lží mysteriem, než z božských dlaní kapku smrti pijem, se zmítá, padá, vláčí sem a tam – ký div, že díš: „My žijem pouhý klam!“ To housenka mní – když se v kuklu spřádá: s tím člověk usne, když již v rakev padá, v své bolesti kdy nemůž’ pochopit, co jest to zase někdy znovu žít! Až pukne kukla však a motýl vzletí, až bude kroužit vzduchu ve obětí – kdo moh’ by říci: „To jest velká lež, že hrob nám pro věčnost dá křídla též?“ 35

Kniha Píseň o Rovnosti (1951)
Autor Antonín Sova