SMRT A ČLOVĚK S KVĚTEM KULTURY

Antonín Sova

ženu hadnou zřel jít(Na) byl k večeru ztlumen den(Na) Tak zdála se mi vinnou být(Na) a smutnou jak chorob sen(Na) Ty vraždila jsi Oh rozumím(Na) Hlas čitkou se mi chvěl(Na) Již dávno jej miluji dnes je mým(Na) Ne vám však neumřel(Na) A věděl jsem jas to zemřel on(Na) Znám ženu tu hadnou(Na) Tak cosi mi zní jak poplaš zvon(Na) když zrač jen mrou(Na) Mřel umdle a zlome(Na) ten z dalekých svě host(Na) k nám na sek pouš vhoze(Na) a v barbarskou lhostejnost(Na) Svým rozmachem duchem naním(Na) nad suro vysoko vzplál(Na) Byl vnitřním churav zouním(Na) že domova du vssál(Na) Ó Smr ty zamilova(Na) květ z rukou těch voskových(Na) jenž čas tak vypad za na(Na) jej nezdrť v rukou svých(Na) Naň če již tolik horkých hlav(Na) na odkaz popud vzruch(Na) na kultury květ jejž ušláp dav(Na) a v němž dlí no bůh(Na)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 4
Celkem veršů: 28
Neurčeno: 28 (100 %)