SMRT A ČLOVĚK S KVĚTEM KULTURY

Antonín Sova

Já ženu záhadnou zřel jít, byl k večeru ztlumen den... Tak zdála se mi vinnou být a smutnou jak chorobný sen... „Ty vraždila jsi? Oh, rozumím...“ Hlas výčitkou se mi chvěl. „Již dávno jej miluji, dnes je mým. Ne, vám však neumřel...“ A věděl jsem jasně: to zemřel on... Znám ženu tu záhadnou. Tak cosi mi zní jak poplašný zvon, když zázrační jen mrou... Mřel umdlený a zlomený ten z dalekých světů host, k nám na písek pouště vhozený a v barbarskou lhostejnost... Svým rozmachem, duchem, nadáním nad surové vysoko vzplál. Byl vnitřním churav zoufáním, že domova bídu vssál... Ó Smrtí ty zamilovaná, květ, z rukou těch voskových, jenž časně tak vypad’ za rána jej nezdrť v rukou svých... Naň čeká již tolik horkých hlav, na odkaz, popud, vzruch, na kultury květ, jejž ušláp’ dav a v němž dlí nový bůh...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

263. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Před branou dvacátého věku. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Sám a sám (Xaver Dvořák)
  3. Resurrectio. (Jan Červenka)
  4. Kam jdu? (Adolf Brabec)
  5. Je ticho kolem... (Bohuslav Květ)
  6. SMÍŘENÍ S OSUDEM. (Hugo Kepka)
  7. BALLADA O ZVONU. (Bohdan Kaminský)
  8. VLASTIBOŘSKÉ ZVONY (Bohdan Kaminský)
  9. Píseň z dětských let. (František Leubner)
  10. MONOTONNÍ, STARÝ ZPĚV... (Čechoslav Ostravický)