SMÍŘENÍ S OSUDEM.

Hugo Kepka

Sny umí jistě taje osudů otvírat. Já včera v snu jsem viděl sám sebe umírat. Osudů vězněm věčným je člověk bez moci. A těžce svírán k poutům od rána do noci. A duše čeká marně řešení konečná. Tajemství mlčí tvrdo od věčna do věčna. Jen když bol vyplakat chcem’ ve smutku hlubokém, dá vše to zapomenout, že člověk člověkem. Pak usmíření sladké sen jenom může dát: já včera v snu jsem viděl sám sebe umírat.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

198. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MINULÝ DEN. (Karel Červinka)
  2. LETNÍ VEČER. (Louis Křikava)
  3. PÍSEŇ O MRTVÉM MĚSTĚ. (Karel Červinka)
  4. VLASTIBOŘSKÉ ZVONY (Bohdan Kaminský)
  5. XI. Již je půlnoc: všecko vůkol (Josef Uhlíř)
  6. Večer. ( K. Egor)
  7. PRO MOU MILOU (Jiří Mahen)
  8. PÍSEŇ. (Vladimír Houdek)
  9. IX. Mám Ti to sladké tajemství (Vítězslav Hálek)
  10. Sám a sám (Xaver Dvořák)