Píseň z dětských let.

František Leubner

Tu píseň z dětských let jsem neslyšel, již dětským hláskem u mřížky jsem zpíval, kde starý kněz se na nás vlídně díval a v hlasů směsi hlas mé matky zněl... Dech květů svadlých kostelem se chvěl. Co letní večer hřbitovem se stmíval, – tam již se dávno nikdo nepohřbíval – kříž nad hroby se ještě zlatem skvěl. Až zde ji slyším, řeč ji pěje cizí, jak chladný déšť se do srdce mi vlívá. Ten hřbitůvek zřím, vše mi s očí mizí... Vy hroby dálné! Stesk mi duší běžel... Co tichý večer se tak zvolna stmívá, ten slyším zpěv, jak sám bych v hrobě ležel.

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

40. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MONOTONNÍ, STARÝ ZPĚV... (Čechoslav Ostravický)
  2. Městská idylla. (Emanuel z Čenkova)
  3. CESTA LESEM. (Adolf Heyduk)
  4. Ve vlašské kapli. (Xaver Dvořák)
  5. LXVII. Hučí jez a řeka zpívá, (Jaroslav Vrchlický)
  6. STESK NOCI. (Karel Babánek)
  7. KACHNA DIVOKÁ (Jan Opolský)
  8. Když všecko odkvetlo... (Antonín Sova)
  9. Žal. (Matěj Havelka)
  10. VEČERNÍ ZVONKU, PLNÝ KRÁS. (Bohdan Kaminský)