LXVII. Hučí jez a řeka zpívá,

Jaroslav Vrchlický

Hučí jez a řeka zpívá, temno kol, v srdci jakby odjakživa zrál týž bol; A jak nota venku hraje, zraje, vyhání mne naposledy z bran zašlého ráje. Sedím sám a čítám roky, co zpěv zní, dnes a zítra v času toky, pohřební. A jak nota venku zpívá, splývá smutek v srdce, kam se štěstí, slzu v oku, dívá. Hučí jez a řeka šumí: nech to být! Staré písně, staré dumy, starý cit! A jak nota venku zmírá, zírá mír v mou duši, mír to hrobu, mír to všehomíra...

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

17. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na lodi. (Augustin Eugen Mužík)
  2. STÍN. (Jaroslav Vrchlický)
  3. MONOTONNÍ, STARÝ ZPĚV... (Čechoslav Ostravický)
  4. STESK NOCI. (Karel Babánek)
  5. CESTA LESEM. (Adolf Heyduk)
  6. Listopad. (Karel Babánek)
  7. V DEŠTIVÝCH DNECH (Antonín Klášterský)
  8. KROČEJE. (Rudolf Illový)
  9. NOKTURNO. (Rudolf Illový)
  10. ADAGIO. (Antonín Klášterský)