STÍN.

Jaroslav Vrchlický

Řeka hučí, zpívá plyn, po mých stěnách táhne stín. Teď se zved, teď plaše mih, padá v dlouhé řady knih. Padá s nich v mou duši zpět, z které před chvílí se zved. Marně chci jej zachytit, výčitka je, či je cit? Lítost nad číms ztraceným, osudem zlým schváceným? Urážky hrot, bolu žeh, věčně živý po letech? Jak se táhnul, jak se krad, v tváře mojích dětí pad. Černý stíne, co tu chceš, kde své slunce nalezneš; v němž bys splynul v žár i jas? Ticho... V dálku splývá čas. Řeka hučí, zpívá plyn, na mé duši leží stín.

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

130. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LXVII. Hučí jez a řeka zpívá, (Jaroslav Vrchlický)
  2. ADAGIO. (Antonín Klášterský)
  3. CESTA LESEM. (Adolf Heyduk)
  4. NOTTURNO. (Jaroslav Vrchlický)
  5. NOVÉ PÍSNĚ. (Adolf Červinka)
  6. V DEŠTIVÝCH DNECH (Antonín Klášterský)
  7. V den smíření. ( K. Egor)
  8. PÍSEŇ CIZÍ BOLESTI (Karel Toman)
  9. Vlny řeky. (Xaver Dvořák)
  10. Listopad. (Karel Babánek)