SONET

Antonín Sova

SONET
Bys nedal štvát se, ni nezpychnul, vždy povznesená hrdost dej ti zapomníti i prudkých blínů, jimž den tvůj zadýchnul, když cestou přebolestných ztrát jsi musel jíti. Když srdcí oddanost a duší bílý žár do roucha zbabělců jsi uviděl se halit, jdi v ticho samot svých, a v květy svojich jar, a kráčej k rájům svým, snů vlastních světlem zalit. A člověka měj rád, ač jest zde jenom fantom, přízrak dne, zkrocená šelma věku, v slunce hledící, naslouchající rytmu hudbě záhadné, krev ještě zdající, však hlavu věsící únavou dobroty své, ctnosti, křehkosti svých předsevzetí, a snů ždané velkosti... 75

Kniha Píseň o Rovnosti (1951)
Autor Antonín Sova