SONET

Antonín Sova

Bys nedal štvát se, ni nezpychnul, vždy povznesená hrdost dej ti zapomníti i prudkých blínů, jimž den tvůj zadýchnul, když cestou přebolestných ztrát jsi musel jíti. Když srdcí oddanost a duší bílý žár do roucha zbabělců jsi uviděl se halit, jdi v ticho samot svých, a v květy svojich jar, a kráčej k rájům svým, snů vlastních světlem zalit. A člověka měj rád, ač jest zde jenom fantom, přízrak dne, zkrocená šelma věku, v slunce hledící, naslouchající rytmu hudbě záhadné, krev ještě zdající, však hlavu věsící únavou dobroty své, ctnosti, křehkosti svých předsevzetí, a snů ždané velkosti...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1170. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  2. Písně svatební. (Milan Fučík)
  3. XXXIV. V tom hořkost krutá, že jsi vzbudil vzruch (Antonín Macek)
  4. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  5. SLUNCE. (Antonín Sova)
  6. STROM, KTERÝ ROZKVETE. (František Taufer)
  7. TICHÝ SMUTEK. (Antonín Klášterský)
  8. Jitrem (Antonín Sova)
  9. Návrat (Rudolf Medek)
  10. Májová. (Růžena Jesenská)