O NEROZKVETLÉM PŘÁTELSTVÍ

Antonín Sova

A byla holá pustá zem, jak před jarem, když větry dují. Tvá duše byla obrazem pustoty štědré, již má zem, když jaro ztajeno jak v poli. Nevzhledná mračna nad ní plují, květ ztajen v ní a proto bolí. Než já jsem jaro nerozdých’, spíš mrazy večerů a nocí. Já neměl tanec jar, ni smích, ni zeleň, květy na větvích, já padal jinovatkou žití. A těžko, těžko soudit moci a ještě tíže odsouditi. Můj život v tvrdé půdě ryl z krve a potu brázdy vzešlé, můj život jasem nemluvil odměřen prací, tíží chvil. A vše, co kolem kvésti mělo, to opadalo v časy přešlé, nést květ a plody zapomnělo.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

658. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Babánek)
  2. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. ÚTĚCHA (Stanislav Kostka Neumann)
  4. Noc neklidná, noc jesenní, (Irma Geisslová)
  5. Léčivý spánek. (Adolf Heyduk)
  6. Po krisi mládí. (Antonín Sova)
  7. PÍSEŇ. (Adolf Brabec)
  8. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. Na podzim. (Josef Václav Sládek)
  10. VCHOD ZAMLKLÝ LIST RÉVY OBEPÍNÁ... (Karel Babánek)