Pozdní motýl.

Antonín Sova

Do hola ostříhán, svou krásou jist, tak tupě hledí v hovor kol a smích, když nad Příkopy večer křídla zdvih’, kdy jeseň jde a mrazný vzduch vlá čist. Je v klubu anglickém (ač nezná číst), že límec modní má i šatu střih; jak uboze to tílko trčí v nich, a chorá líc plá jako spadlý list! Snad s obrazu Van Beerse zbloudil sem s tím vychrtlým a zimomřivým psem, a denně nábřeží jde po terasse? Co v práci mládež den svůj prožila, jej osud pozdního stih’ motýla, na nové zábavy v tom myslí čase?

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

97. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MILENKY BÁSNÍKŮ. (Viktor Dyk)
  2. Západy. (Jaroslav Vrchlický)
  3. HODINKY O VÍTĚZNÉ KRÁLOVNĚ MÉ OTČINY (František Odvalil)
  4. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Říjen. (Jaroslav Vrchlický)
  6. REKVIEM (Rudolf Medek)
  7. Je svátek luny... (Stanislav Kostka Neumann)
  8. Lípy na křižatkách. (Adolf Heyduk)
  9. PODZIM NA HANÉ. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  10. Listopad. (Alois Škampa)