Déšť v samotě.

Antonín Sova

Déšť drobný šelestí na listech osyk, bříz... Před vlažnou zátopou tu v samotě se skryji.' Ni motýl nevzletí a nezabzučí hmyz, les vymřel znenáhla; v mech velké kapky bijí. Zeleným listovím je černou kůru zřít, lesk tmavé oblohy a smutnou cestu v lese. Jdou chvíle zdlouhavě a v jakýs mrtvý klid se vůně oživlých a skrytých květin třese. A déšť mží bez konce v tmě bouří vzdálených, před zraky sprchává jak okr lupen žlutý, zavíří, zapadá a zmizí v kotoučích a s druhy mrtvými je v lesy rozvanutý.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

114. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DEŠŤ. (Karel Babánek)
  2. Kout mezi lesy (Antonín Sova)
  3. Jarní déšť. (Josef Kuchař)
  4. SMUTNÝ DEN. (Karel Červinka)
  5. Řada trpných stromů v lijavci (Hermor Lilia)
  6. PAN (Jan Opolský)
  7. NA PRŮSEKU. (Alois Škampa)
  8. LI. Netušeně (Adolf Heyduk)
  9. Před bouří. (Jan Evangelista Nečas)
  10. Podzimní jitro. (Antonín Klášterský)